05Příběh čtenáře
Čiň tak, jak chceš aby jednou bylo činěno tobě ♥
„Já osobně asi nemám jediný příběh, dobré skutky, věci a pomoci činím, jak přicházejí. Proto mi vlastně ani nezůstávají v paměti, protože je mi to vlastní a beru to jako součást obyčejného lidského bytí.
Ale když zalovím, bylo to třeba jednou v restauraci, kdy jsem si všimla, že při odchodu paní vypadla peněženka z kabelky. Byl se mnou můj syn, kterému bylo tehdy cca 6 let. Pobídla jsem ho, že jsem si toho všimla a že by bylo fajn, kdyby paní peněženku ze země vzal a vrátil on. Paní byla v takové radosti, že mu jeho dobrý skutek oplatila zmrzlinovým pohárem😊 Takže snad se tento dobrý skutek vryl i pod kůži mému synovi a bude on sám tvořit dobré skutky okolo sebe.
Další, který mi v paměti zůstal; je to možná tak rok zpět, kdy jsme se chystali na dovolenou. Lítali jsme tedy po městě a sháněli směnárnu ke směně peněz, měli jsme ten den dost naspěch, takže nás čekala spousta dalších úkolů a brzký ranní odjezd na dovolenou. Po cestě nás zastavila starší paní, cca 75 let, nebyla 100% mobilní, opírala se o tašku na kolečkách a optala se nás, zda nevíme, kde je prodejna s mobily. Prodejna byla kousek od nás a paní mi přišla opravdu unavená, nedalo mi to a doprovodila jsem ji. Po cestě se mi svěřila, že má trable se SIM kartou a telefonem, který jí moc nevyhovuje a potřebovala by jiný s tlačítky a velkým displejem. Řekla mi, jak se k ní v jedné prodejně zachovali – byli na ni opravdu nepříjemní a paní měla viditelný strach se tam vůbec vracet.
Šly jsme spolu tedy do prodejny, pomohla jsem jí vybrat telefon, který jí vyhovoval, doprovodila jsem ji do jiné prodejny se SIM kartami a vyčkala na prodejce a jeho styl komunikace. Když jsme se s paní ujistily, že už to zvládne sama, odešla jsem tedy a paní si to řešila už sama. Ten den nám sice před dovolenou uteklo hodně času na přípravy, ale neměla jsem kvůli tomu ani na chvíli výčitky, naopak, mohla jsem pomoct právě jen svým časem a vyřídilkou, kterou paní zrovna potřebovala, a to je víc než cokoliv. Ten její úsměv a vděčnost a hlavně ten klid, který v sobě našla, mě nabil víc než sama dovolená.🌞
Můj příběh má název takový, jaký má, protože si myslím, že to nejdůležitější nejen pro mě je to, abychom k sobě nezapomínali být ♥ LIDŠTÍ ♥.
Mám kolem sebe úžasné lidi, kteří nemyslí jen na sebe, ale i na ostatní a nechtějí za to na oplátku nic, nechtějí ani, abych byla taková, jakou mě oni chtějí mít, a abych dělala to, co bych podle nich dělat měla.
Díky za ně, díky za vás a díky, že vás mám ♥
♥ Protože jsem opravdu ráda, že vás MÁM ♥🤪
Nakonec bych chtěla poděkovat za tenhle skvělý nápad se stránkou ♥♥♥, protože i když člověk dobro okolo sebe činí a nechce za něj nic, ani odměnu, ani hodnocení, ani pochvalu, ani uznání, jen to dobro prostě žije, a to hlavně proto, že SÁM chce a nemá žádnou vidinu toho „CO ZA TO“. Proto je dobré si tyto dobré skutky někdy sám připomenout a osvěžit si je a díky tomu se sám vrátit do té chvíle a pocitu toho, že nám to rozehřálo srdce a rozehřálo to i srdce někoho jiného ♥♥“
04Příběh čtenáře
Zákusky
„Onehdá jsem dostal zákusky, ale jelikož už sladké nekonzumuji, rozhodl jsem se je darovat sousedům. Od začátku ke mně byli příjemní a přátelský.
O pár dní později jsem jel se sousedkou ve výtahu a říkala mi, jak si na zákuscích pochutnali a že za X let, co tam bydlí, se jim ještě nikdy nic takového nestalo. Tohle mě natolik dojalo, že jsem jim tentokrát zákusky musel koupit sám.
Ta jejich radost byla k nezaplacení. Chtěli mi za ně dokonce dát peníze, ale odmítl jsem se slovy, že jsem jim chtěl jen udělat radost za to, jací jsou. ❤️“
03Příběh čtenáře
Přání
„Dnes existuje spousta stránek, které nám radí, jak žít, co jíst, co dělat, když se něco pokazí nebo když si nevíme rady.
Ale já si myslím, že existuje něco, co se z návodů naučit nedá. Pocit, že tu pro nás někdo byl. Někdo nám pomohl, když jsme to potřebovali. Podal nám ruku, vyslechl nás, objal nás nebo jen zůstal, když jsme měli pocit, že už na to sami nestačíme. A možná právě proto ten "dluh" nemusíme vracet. Můžeme ho jen poslat dál. Někomu, kdo teď není tak pevný v životě. Někomu, kdo potřebuje jen malý důkaz, že na světě není úplně sám. Někdy k tomu stačí úsměv, pohlazení, chvíle času, obyčejné „jsem tady“. A možná tím někomu dáme něco mnohem většího, než si v tu chvíli uvědomujeme – pocit, že nemusí nic vracet. Že nemusí nic dokazovat. Že může prostě jen být.
Takže jestli můžu těmhle stránkám něco popřát, pak jen tohle: Pošli to dál, dluh se nevrací.“
Pošli to dál